KAKTEEN - PH - FLORA, spol. s.r.o., Sibřina 166, 250 84 pošta Sibřina
A je tady opět naše staronová sekce s videosekvencemi, které
souvisí s kaktusy a s naší firmou…
Je
listopad loňského roku a já putuji již po osmé naším druhým domovem,
Bolívií. Společně se svými kamarády se snažíme objevit…
Je
listopad loňského roku a já putuji již po osmé naším druhým domovem,
Bolívií. Společně se svými kamarády se snažíme objevit…
Je
listopad loňského roku a já putuji již po osmé naším druhým domovem,
Bolívií. Společně se svými kamarády se snažíme objevit další nové
druhy a to především rodu Sulcorebutia…
Poslední týden našeho pobytu v Ecuadoru jsme strávili v oblasti
východně od naší základny v Cuence, v oblasti, kde je patrná
blízkost Amazónie…
Je
22. února, u nás určitě mrzne, my se budíme v hotelu ve městě
Loja, na jihu Ecuadoru do slunečného dne. Budí nás místní kohout,
předzvěst, že snad bude slunečný den…
Při
balení a odjezdu do Ecuadoru mne v životě nenapadlo, že zde zažiju
zimu a dešť. Od státu, který protíná rovník nic než teplo a slunce
nemůžete ani čekat…
V únoru tohoto roku jsem měl to štěstí, že jsem se mohl zúčastnit
mezinárodní expedice do jižního Ecuadoru. Cesta byla pořádaná pod
patronací Mendelovy univerzity v Brně a Univerzity v ecuadorské
Cuence…
Při
svojích toulkách Ecuadorem jsem měl možnost navštívit mnoho lokalit
bromélií, mezi kterými nechyběli ani zajímavá naleziště tilandsií.
V Ecuadoru roste mnoho ‚měkkých‘ tilandsií, které jsou pro
nás kaktusáře hůře pěstovatelné…
Je
17. listopadu roku 2007 a my se znovu vracíme do nezapomenutelného města
Padilla. Zde před 2 lety těžce havarovalo jedno z našich
terénních aut. S postupem času jsme se dozvěděli, že škoda na autě
byla přes deset tisíc dolarů….
Moje
šestá cesta do Bolívie nezačala nijak šťastně, protože stávka
společnosti Air Italia způsobila to, že jsme museli narychlo z Prahy
odletět o den dříve proti plánu a čekat na milánském letišti
nekonečných 13 hodin. Abychom si ukrátili dlouhou chvíli, pomáhali
jsme firmě Heineken zvednout tržby…
Mým
velkým životním snem bylo jednou vidět matukány a oroye ve volné
přírodě na lokalitách v Peru. Ten sen přetrvával skoro čtyři
desetiletí a letos březnu se konečně splnil…
Do
53 tisícové Nazcy přijíždíme v podvečer, kdy paprsky
zapadajícího slunce ještě osvětlují četné restaurace a hotely. Na
každém kroku je patrné, že vše je podřízeno vyhlášené turistické
atrakci. I v těchto večerních hodinách nad našimi hlavami přeletují
letadélka…
Je 23. října roku 2006 a dnešní den bychom chtěli nalézt
vzácnou Euphorbii capmanambatoensis. Víme jen to, že roste někde kolem delty
řeky Manambato. Delta této řeky leží v blízkosti města Vohemar na
východním pobřeží Madagaskaru.…
Je přesně polovina října a u nás se chystáme pomalu na oslavu
Památky zesnulých, doprovázené sychravým počasím a já mám to štěstí,
že přistávám společně se svými kamarády v hlavním městě ostrova
Madagaskar…
Tento poměrně dlouho známý druh nám zůstal utajen po mnoho cest do
Bolívie. Každou cestu jsme se snažili tomuto krásnému, pektinátnímu druhu
věnovat alespoň půl dne, ale nikdy jsme jej nenašli…
Přizpůsobit se drsným podmínkám xerofytních společenstev znamená také
přizpůsobit se místním býložravcům. Na extrémních stanovištích rostou
rostliny vždy přece jen o něco pomaleji a tlak ze strany všelikých
„požíračů“ rostlin je tudíž větší. U většiny kaktusů je
hlavní obranou přítomnost trnů. Mohou být velmi tvrdé a dlouhé –
dřevité trny druhu Ferocactus rectispinus z Dolní Kalifornie dorůstají
25 cm…
Před příchodem zimy vypudí všechny venkovní kaktusy ze svého těla
přebytečnou vodu, čímž se svraští a „zcvrknou“ až o třetinu.
Toto důmyslné opatření brání vzniku ledovcových krystalků uvnitř
listových buněk a jejich následnému roztrhání v období silných
mrazů. S příchodem jara pak kaktusy vodu opět nasají, rychle ožijí a
zároveň začnou rašit…