Doba covidová je dobou cestovatelské impotence. Cestování je silně
omezeno, některé země mají skoro nesplnitelné požadavky pro vstup. Jedním
ze států, kde restrikce mají rozumnou úroveň je Omán. Navíc má pro
našince hned několik předností…
V posledních 12 měsících se nám podařilo 2× navštívit Bolívii.
V době koronaviru je to velký unikát. Obě cesty měly svůj cíl. Druhá
cesta na přelomu října a listopadu 2021 byla cílená na objevení nového
rodu a druhu zároveň Cremnocereus albipilosus. Tuto rostlinu viděli pouze
jeho objevitelé Mats Wimberk a Martin Lowry, kteří rostlinu popsali…
Zní to skoro bláznivě, ale nám se to podařilo. Na přelomu listopadu a
prosince jsme navštívili Bolívii. Co tomu předcházelo a co pak následovalo
bych chtěl popsat v následujících řádcích. Možná to bude i trochu
návod, jak podpořit další cestovatele…
Do
této oblasti jezdí velmi málo kaktusářů, důvod je prostý. Oblast je
totiž vzdálená od posledního kaktusářsky zajímavého místa téměř
850 km. Navíc v této oblasti roste velmi málo druhů a jsou od sebe
vzdáleny mnoho kilometrů. Mne však tato oblast láká už mnoho let…
Každá cesta do exotické země přináší mnoho zážitků, jak
pozitivních, tak i negativních. Přináší často i splněné sny. A to
vše jsme zažili během pouhých 3 dnů. Letošní zimu, jako již
každoročně jsme trávili v této úžasné jihoamerické zemi…
Chile nepatří mezi centra výskytu tohoto rodu, spadá spíše do
okrajových oblastí. Roste zde 6 druhů, rozptýlených na cca 2000km. Jsou to
atraktivní Tillandsia geissei, marconae a landbeckii, které mne zajímaly
nejvíce. Dále zde rostou T. capilaris, virescens a tragopoba…
Při našich cestách po Chile obdivujeme hlavně zástupce rodů Copiapoa,
Eriosyce nebo Thelocepala, málo však i rostliny tzv. druhé ligy. Někteří
kaktusáři je dokonce ignorují a je to škoda. Mezi tyto patří chilský
endemit Migueliopuntia miguelii…
Možná to zní trochu nadnešeně, ale starší a zkušení kaktusáři
vědí o čem je řeč. Rostlina je ve sbírkách nesmírně vzácná. Najdeme
zde jen pár zbloudilých importů z doby před mnoha a mnoha desítkami let.
Semenáčů je minimálně a zájem o ně je tedy obrovský… Proč tomu tak
je jsme se snažili zjistit přímo na nalezištích v Chile…
Přinášíme vám reportáž z návštěvy lokalit relativně nedávno
popsaných vzácných druhů Copiapoa griseoviolacea a Copiapoa corralensis
v lednu 2018 v Chile…
Před více než 25 lety jsem na výstavě květin v holandskén Aalsmeeru
potkal zajímavého člověka, který zastupoval guatemalské exportéry
květin. Jmenoval se Jeronimo Lanzerio. V jejich expozici mimo jiné byly
prezentovány různé druhy tillandsií. Slovo dalo slovo a já jsem po pár
letech začal vozit z Guatemaly tillandsie…
V loňském prosinci se mi splnil další životní sen, navštívit centrum
výskytu tillandsií – Guatemalu. Důvody byly dva. První byl vidět na
nalezištích druhy, které dovážíme, a druhý byl navštívit 2 pěstírny
tillandsií v reálu. Obojí bylo velmi lákavé…
Tento název vždy uchu lahodil, kdo z příznivců lyžování by neznal
toto vysokohorské středisko. Kupodivu ho zná i mnoho kaktusářů,
nelyžařů. Vždy jsem si přál toto místo navštívit, protože vidět
místa na sjezdovkách, kde rostou kaktusy je přece něco úžasného a
vzrušujícího zároveň. I naše expedice do Argentiny 2016 si dala
tento cíl…
Je
neděle 24. ledna 2016 a my jsme konečně ve vysněné Patagonii. Kempujeme
u Las Lachas v provincii Neuquén. Vítr fouká tak intenzivně, že nám
sfoukl i nakrájenou zeleninu na prkénku. Každý si držíme svoji sklenici
s pivem, aby nám ho vítr taky neodfoukl. Ukládáme se ke spánku a doufáme,
že ráno bude klidnější…
V letošním roce jsem se rozhodl vyměnit bolivijský vzduch za
argentinský. Pátého ledna jsem proto s kamarády vyrazil na dlouhou, více
než pětitýdenní cestu do Argentiny. Expedice měla za úkol zmapovat
především lokality rodů Austrocactus a Pyrhocactus…
Jsou akce na které se v životě nezapomíná. Čím je člověk starší,
tím jich bývá méně, ale o to se přijemněji prožívají. A právě
něco takového jsme zažili s kamarádem Petrem Pavelkou…
Při plánování loňské dovolené jsem samozřejmě, jako každý
kaktusář, bral zřetel i na vegetaci, která v daném regionu roste. Vždy
mě lákala oblast Karibiku, a to nejen pro své příjemné klima, ale i pro
svoji exotickou vegetaci…
A je
tady opět naše staronová sekce s videosekvencemi, které souvisí s kaktusy
a s naší firmou…
Poslední týden našeho pobytu v Ecuadoru jsme strávili v oblasti
východně od naší základny v Cuence, v oblasti, kde je patrná blízkost
Amazónie…
Je
22. února, u nás určitě mrzne, my se budíme v hotelu ve městě Loja, na
jihu Ecuadoru do slunečného dne. Budí nás místní kohout, předzvěst, že
snad bude slunečný den…
Při
balení a odjezdu do Ecuadoru mne v životě nenapadlo, že zde zažiju zimu a
dešť. Od státu, který protíná rovník nic než teplo a slunce nemůžete
ani čekat…
V únoru tohoto roku jsem měl to štěstí, že jsem se mohl zúčastnit
mezinárodní expedice do jižního Ecuadoru. Cesta byla pořádaná pod
patronací Mendelovy univerzity v Brně a Univerzity v ecuadorské
Cuence…
Při
svojích toulkách Ecuadorem jsem měl možnost navštívit mnoho lokalit
bromélií, mezi kterými nechyběli ani zajímavá naleziště tilandsií.
V Ecuadoru roste mnoho ‚měkkých‘ tilandsií, které jsou pro nás
kaktusáře hůře pěstovatelné…
Mým
velkým životním snem bylo jednou vidět matukány a oroye ve volné
přírodě na lokalitách v Peru. Ten sen přetrvával skoro čtyři
desetiletí a letos březnu se konečně splnil…
Do
53 tisícové Nazcy přijíždíme v podvečer, kdy paprsky zapadajícího
slunce ještě osvětlují četné restaurace a hotely. Na každém kroku je
patrné, že vše je podřízeno vyhlášené turistické atrakci. I v těchto
večerních hodinách nad našimi hlavami přeletují letadélka…
Je 23. října roku 2006 a dnešní den bychom chtěli nalézt
vzácnou Euphorbii capmanambatoensis. Víme jen to, že roste někde kolem delty
řeky Manambato. Delta této řeky leží v blízkosti města Vohemar na
východním pobřeží Madagaskaru.…
Je přesně polovina října a u nás se chystáme pomalu na oslavu
Památky zesnulých, doprovázené sychravým počasím a já mám to štěstí,
že přistávám společně se svými kamarády v hlavním městě ostrova
Madagaskar…
Přizpůsobit
se drsným podmínkám xerofytních společenstev znamená také přizpůsobit
se místním
býložravcům. Na extrémních stanovištích rostou rostliny vždy přece jen
o něco
pomaleji a tlak ze strany všelikých „požíračů“ rostlin je tudíž
větší. U většiny
kaktusů je hlavní obranou přítomnost trnů. Mohou být velmi tvrdé a
dlouhé –
dřevité trny druhu Ferocactus rectispinus z Dolní Kalifornie dorůstají
25 cm…
Před příchodem
zimy vypudí všechny venkovní kaktusy ze svého těla přebytečnou vodu,
čímž se
svraští a „zcvrknou“ až o třetinu. Toto důmyslné opatření brání
vzniku ledovcových
krystalků uvnitř listových buněk a jejich následnému roztrhání
v období silných
mrazů. S příchodem jara pak kaktusy vodu opět nasají, rychle ožijí a
zároveň
začnou rašit…
| Po – Pá | 8 – 17 hod |
| So | 8 – 12 hod |
| Ne | zavřeno |
| telefon: | +420 602 151 896 Ing. Pavel Heřtus |
| Po – So | 8 – 17 hod |
| Ne | zavřeno |
| telefon: | +420 739 011 333 Roman Heřtus |
| Poslední aktualizace: 25.11.2015 |
