Miqueliopuntia miquelii (Monv.) F.Ritter

Chilská druhá liga.

Při našich cestách po Chile obdivujeme hlavně zástupce rodů Copiapoa, Eriosyce nebo Thelocepala, málo však i rostliny tzv. druhé ligy. Někteří kaktusáři je dokonce ignorují a je to škoda. Mezi tyto patří chilský endemit Migueliopuntia miguelii.

Copiapoa coquimbana na nalezišti La Higuera.

Byla popsána v Ritterově publikaci KAKTEEN IN SUDAMERIKA 3: 869 (1980). Často ji můžeme najít pod staršími rodovými názvy: Austrocylindropuntia, Cylindropuntia, Maihuenopsis či Opuntia. Jedná se o monotipický chilský endemit. Pojmenován byl podle ředitele botanických zahrad (Rotterdam, Amsterdam, Utrecht) Wilhelma Miquela (1818–1871).

Copiapoa coquimbana v květu, La Higuera.

V domovině vytváří mnohametrové polštáře o výšce 1–1,5m. Často to jsou neproniknutelné oblasti o plochách několika arů. My jsme první rostliny pozorovali v oblasti La Hihuera /severně od La Serena/ při hledání Cop. coquimbana. Obkličovala celou lokalitu a způsobovala nám velké problémy i bolesti při snaze se dostat k copiapoím. Modré články zůstávaly na našem oblečení či obnažené pokožce. Při sběru jejich plodů to bylo ještě horší. Nepomáhaly ani dlouhé pinzety či lomené kleště. Další porosty jsme nacházeli mezi Vallenarem, Freirinou či Huascem. Také tyto modré rostliny jsme viděli na sever od Vallenaru až ke Copiapo. Rostou v nadmořských výškách od 0–1500m. Doprovodnou vegetací jsou nejčastěji zástupci rodů Copiapoa, Eulychnia, Thelocephala a Pyrhocactus.

Nezralé plody.

Semena jsme sbírali nejčastěji v únoru. Plodů bývá dost, ale musíte vybírat jen ty zralé, žluté či suché. Jen tato semena u nás vyklíčí. Měli jsme to štěstí a každým rokem jsme nějaká semena našli a to vždy v jiné oblasti. Čistění těchto semen je vždy náročná práce. I při velké opatrnosti máte trny úplně všude. I v letošním roce jsem čistil semena, bylo to na pláži v Huascu. Všude kolem se slunilo spousty místních lidí. Stal jsem se terčem mnoha dotazů i obdivu místních. Podařilo se mi vyčistit několik set semen. Trvalo to více než 2 hodiny. Semena jsem uložil do hadrového sáčku. Při dalších toulkách chilskou přírodou jsem je na každé zastávce sušil na střeše našeho auta. Až jednou jsem je zapomněl uklidit. Semena nenávratně zmizela, ulítla. Hodiny práce přišly vniveč. Další šance nasbírat nová bude zase příští rok…

Miqueliopuntia miquelii, lokalita La Higuera.

Pěstování těchto rostlin nečiní velké problémy. Vyžadují hodně slunce i tepla. Milují letnění. Teplota při zimování se neliší od ostatních chilských druhů, stačí mezi 4–12st. V zimě chtějí absolutní sucho. Rozmnožování je možné jak vegetativně, tak generativně. Vegetativní rozmnožování jednotlivými články nečiní potíže. Vyzrálé články koření dobře a rychle. Při rozmnožování generativním dělá problém klíčivost semen. Doporučuji výsev starších 2–5 letých semen. Dobré je semena mírně zasypat. Pikýrování je lepší až po roce pěstování. Pozor na zlomení kořínku!

Zralé plody.

Myslím si, že i rostliny z druhé ligy mohou mít v našich sbírkách parametry prvoligových.

Kvetoucí Miqueliopuntia miquelii, u Freirina.