Chile nepatří mezi centra výskytu tohoto rodu, spadá spíše do okrajových oblastí. Roste zde 6 druhů, rozptýlených na cca 2000km. Jsou to atraktivní Tillandsia geissei, marconae a landbeckii, které mne zajímaly nejvíce. Dále zde rostou T. capilaris, virescens a tragopoba.
Eulychnia sant-piena, Esmeralda.
Hlavní oblastí výskytu je oblast Paposo – Taltal, další je Iqueque – Arica. Já jsem zde pátral po těchto rostlinách na 8 mých cestách. Teprve na poslední v lednu a únoru 2020 se mi podařilo všechny tři hledané druhy nalézt. Léta jsem sháněl informace a GPS od renomovaných cestovatelů. Měl jsem i podrobné nákresy, ale nikdy nic. Až v poslední době zásluhou německého specialisty Felixe Merklingera se mi podařilo tillandsie nalézt. O to to byl silnější zážitek.
Tillandsia geissei Philippi
Tillandsia geissei, Esmeralda.
Myslím, že je to nejvzácnější a nejkrásnější chilská tilandsie. Je to dáno jejím výskytem. Rostliny rostou jen jednotlivě, většinou na kaktusech rodu Eulychnia nebo Trichocereus chilensis, zřídka na skalách. Obvykle nacházíte pouze jednotlivé rostliny. Její rozšířené je od NP Pan de Azucar až do oblasti Paposo. Nám se podařilo nalézt tento druh v oblasti Esmeralda, kousek za odbočkou Caleta Huanillos. Rostla tu samozřejmě pouze jedna čtyřhlavá rostlina. Společně s ní je zde úžasná kaktusová flóra. Roste zde Copiapoa longistaminea, grandiflora, laui a hypogaea. Vše doplňuje úžasná Eulychnia sant –piena. Nechybí ani krásně vybarvené Puya sp.
Eulychnia sant-piena s plody.
Další lokalitou byla Quebrada Matancillas, která se nachází mezi Taltal a Paposo. Najít tuto Quebradu Matancillas je velký problém, ač je u silnice cedule. Ta totiž nekoresponduje s odbočkou. Nakonec odbočujeme z asfaltu na nenápadnou cestu směrem do hor. Dostáváme se k domku místního domorodce, kde se přeptáváme na Quebradu Matancillas. Ujišťuje nás , že jsme tu dobře. Necháváme tu stát auto, vidíme i avizovanou meteostanici. Dáváme se do řečiště, kterým máme stoupat do hor cca 500 – 1000m. Je to pořádná dřina. Stále se rozhlížím po okolních kaktusech, nevynechávám ani kolmé skály.
Copiapoa grandiflora, Esmeralda.
Když ujdeme cca 2km, začínám pomalu rezignovat. Říkám si, ještě za dalším rohem. Když těch rohů je už asi sedm, konečně vidím první rostlinu. Je vysoko na skalách, vidím ji pouze teleobjektivem. Takto se mi daří nalézt ještě asi 4 rostliny. Dostat se k ním je skoro nemožné. Při podrobném zkoumání terénu nalézám zajímavé kaktusy. Jím vévodí Pyrhocactus sp., Copiapoa humilis a Copiapoa aff. gigantea. Spokojení se vracíme řečištěm zpět. Nevěřím svým očím. Za jedním rohem, viditelným pouze při sestupu, je keř plný T. geissei.
Copiapoa longistaminea, Esmeralda.
Jsou zde dokonce i růžice na Trichcereusech sp. Rostliny zde kvetou i plodí. Naskýtá se nám jedinečný pohled na opylovače této rarity. Je jím drobný kolibřík. Než vyndáváme fotoaparáty, samozřejmě odlétá. Spokojení se vracíme řečištěm, za úmorného 35 stupňového vedra k našemu autu. Pokračujeme zpět na hlavní silnici. Další naše cesta vede dále na sever přes Paposo do Antofagasty.
Tillandsia landbeckii Philippi
Tillandsia geissei, Quebrada Mantacillas.
Za toutou tilandsií jsme museli až k městu Iquique, kam normální kaktusáři vůbec nejezdí, protože zde žádné kaktusy nerostou. Brzy ráno vyjíždíme z velkoměsta Antofagasta. Dnes nás čeká cesta až do nejsevernějšího města Arica. Cesta je 850km a vede mrtvou pouští. Nic zajímavého. Jediné město na cestě je Pozo Almonte, cca po 600km z Antofagasta. Zde doplňujeme nádrž, dáváme si chutný oběd a odbočujeme na dálnici k moři, do Iquique.
Tillandsia geissei, detail květu.
Po nezbytném zaplacení mýta jedeme a vyhlížíme kopečky. Nikde bohužel nic, jen mrtvá krajina. Dle získaných informací máme zahnout poslední odbočku doprava před Iquique na Alto Hospicio. Vyhlížíme stráně, jezdíme ke všem tmavým místům v krajině. Stále nic. Nakonec dojíždíme až k moři do krásného velkoměsta. Je plné mrakodrapů, plné kasin, něco úžasného. To však nehledáme. Vracíme se s nepořízenou do Pozo Almonte. Zkoušíme každou odbočku, střídáme jednu polňačku za druhou. Stále nic.
Tillandsia landbeckii, Iquique.
Znovu se vracíme k Iquique. Zde na odbočce na Alto Hospicio zastavujeme. Nechceme věřit svým očím. Nedaleko je obří cedule, která hlásá, že tu mají růst tilandsie. Vjíždíme úzkým vjezdem do suché krajiny k nejbližším kopcům. Je to stejné jako na Dakaru, žádná cesta, jen směr podle GPS. Přibližujeme se ke kopcům, kde jsou tmavé skvrny. Konečně rozeznáváme obří trsy plné drobných hlaviček. Dojíždíme až k prvním trsům. Je to ona, terestrická Tillandsia landbeckii.
Tillandsia landbeckii, detail trsu.
Trsy o mnoha tisících hlaviček jsou na písečných dunách. Z jedné strany jsou zasypávány pískem, z druhé živé, přirůstající rostliny. Jsou obráceny směrem k moři, odkud sem proudí blahodárná vlhkost. Celá lokalita je pouze na několika málo kopcích a to pouze na stranách, orientovaných k moři. Fotíme lokalitu všemi dostupnými prostředky a ze všech možných pozic. Splnil se i můj druhý sen, vidět tilandsie na zemi, rostoucí tedy terestricky. Vracíme se na RUTU 5 a pokračujeme do Ariky.
Tillandsia marconae Till and Vitek
Tu chci – Tillandsia landbeckii.
Konečně dorážíme po dlouhé celodenní cestě do Ariky. Zde se ubytováváme ve velmi pěkném hotelu, včetně parkování. Ráno po výborné snídani vyjíždíme směr bolivijská hranice. Vybíráme jednu z několika cest a vyjíždíme směr Potrerillo. Cesta rychle šplhá do kopce. Po několika serpentinách přijíždíme na náhorní planinu. Zde je poznáváme již zdaleka. Celá planina je pokryta trsy této nejkrásnější zemní tilandsie.
Tillandsia landbeckii na písečných dunách.
Problémem je pouze mlha, která ještě visí ve vzduchu. Fotí se velmi špatně. Celé trsy jsou vlhké od mlhy. Právě ta jim donáší blahodárnou vlhkost. Fotíme dle možností, kocháme se nádhernými, právě kvetoucími rostlinami. Na lokalitě vidíme ještě skupinu belgických turistů, kteří zde fotí. Jedeme k nim a ptáme se, co je nejvíce zajímá. Oni jsou zde kvůli gekonům, čtyři lidi obestoupili s teleobjektivy jednoho gekona a mačkají spouště. Je chladno, tak gekon se ani nehne.
Tillandsia marconae, Potrerillo.
Taky dobrý blázni… Pokračujeme dále, sjíždíme do Potrerillo a pokračujeme dále na Bolívii. Před Putre fotíme Browningia candelaris, výše nad Putre Oreocereus leucotrichus a dokonce i Neowerdermania chilensis v. putrensis.
Jsem rád, že se mi konečně splnil můj dávný sen, vidět chilské tilandsie v přírodě. Potřeboval jsem na to osm cest…
Tillandsia marconae v květu, Potrerillo.
Ty taky chci – Tillandsia marconae.