Madagaskarské zápisky – Euphorbia capmanambatoensis
Je 23. října roku 2006 a dnešní den bychom chtěli nalézt vzácnou Euphorbii capmanambatoensis. Víme jen to, že roste někde kolem delty řeky Manambato. Delta této řeky leží v blízkosti města Vohemar na východním pobřeží Madagaskaru..
Ve vesnici byly jen ženy a děti.
Zde jsme se den před tím ubytovali v příjemných chatkách na břehu Indického oceánu. Radost příjemného ubytování a tekoucí vody mi kazily jen tropické žáby, kterých byla plná koupelna. Byly sice krásně zbarvené, ale představa, že ze záchodové mísy při spláchnutí čile vyskakují na kolmé stěny a na vše dostupné mně brala veškerou chuť tuto místnost navštěvovat. Můj spolubydlící Viktor mne však ujistil, že je vychytá a odnese ven před chatku.
Náš průvodce s potomkem.
Když odnesl asi desátou a řekl mi, že je „čistý vzduch“, tak jsem se konečně do této místnosti odvážil. Po zběžném prozkoumání celého prostoru jsem zkusil ještě na nečisto spláchnout… Zase tam byly. To byl můj poslední pokus udělat něco se svojí hygienou a raději jsem se odporoučel do přilehlého, slaného oceánu… To jsem ještě netušil, že další setkání s madagaskarskými zvířaty na sebe nenechá dlouho čekat.
Cesta k řece delty Manambata vedla hustou buší.
Vyrážíme časně, již kolem šesté, protože nás čeká dosti dlouhý pochod tropickou vegetací kolem řeky. Teplota již po ránu bez větších problémů atakuje 30 stupňů, a co potom v poledne! Vyjíždíme jen čtyři a náš madagaskarský průvodce Bruno. Ostatní si na tuto cestu netroufají, zvlášť, když se doslechli, že v této řece se hojně vyskytují krokodýli.
Vyschlá část řeky Manambato.
Hned v první vesnici si najímáme domorodce, který prý zná cestu. Bohužel zná cestu jen do nejbližší vesnice, kde musíme sehnat dalšího průvodce. Je to obtížné, jelikož ve vsi jsou jen ženy a děti. Nakonec zde ještě jeden dospělý muž zbyl a je ochotný nám cestu ukázat. Podmínkou však je, že vezmeme i jeho ženu a dítě.
Eup. capmanambatoensis.
Očividně nikdo z nich v žádném autě ještě neseděl. Jediné volné místo je vedle mne. Místní domorodci moc nevoní, tak se těším, kdy už cesta konečně skončí. Netrvá to naštěstí moc dlouho a auta musíme zastavit. Dále jdeme už jen pěšky. Bereme dostatek vody, protože nevíme, jak dlouho budeme putovat touto nádhernou divočinou.
Eup. capmanambatoensis.
Nad hlavami nám přeletují exotičtí ptáci, na stromech je velké množství chameleonů, felsum a i dalších plazů. Jak se blížíme k řece, zvířat přibývá. Bohužel všichni naši průvodci se shodují na tom, že cestu dále již neznají. Naštěstí na polovyschlé řece pluje další spoře oblečený domorodec, který prý zná cestu dále, to už je třetí a všichni budou chtít odměnu za vykonanou práci.
Eup. capmanambatoensis.
Ještě, že jím stačí staré obnošené tričko! Začíná se měnit krajina, putujeme mangrovníkovou vegetací, převládají stromy s chůdovitými kořeny. Často musíme brodit. Vyhlížíme krokodýly, bohudík marně. O to víc se tady vyhřívá hadů. Na každém kroku je nějaký. Ti největší mají hodně přes metr, ale prý nejsou jedovatí, tak postupujeme v klidu až k moři. Zde při ústí řeky se nám otevírá nádherná scenérie delty řeky Manambato, bouřícího oceánu a pobřežní vegetace.
Eup. capmanambatoensis.
Na pobřežních skalkách konečně nacházíme místní klenot Euph. capmanambatoensis. Roste trsovitě a dokonce kvete a plodí. Žádný zahradní architekt by lépe tuto krajinu nezaranžoval. Mezi kameny nacházíme ještě introdukované opuncie, které právě kvetou. Jsou zde i krásně zbarvené Kalanchoe.
Ivoš byl nejvíce spokojen, v pozadí krásné exempláře Eup. capmanambatoensis.
A to za kopcem roste další klenot – Aloe fragilis. Bohužel se tam jde kolem pohřebiště, tak lokalitu může navštívit jen pár vyvolených…
I opuntie kvetly nádherně.
Fotíme krásné scenérie moře i rostlin, písčitých pláží bez živáčka, živočichy i roztrhané domorodce. Nutí nás to zamyslet se nad tímto chudým, ale přírodou krásným krajem světa. Nezbývá, než se zase vrátit k našim autům a ukončit naše snění. Jsme rádi, že nám auta popojela o několik kilometrů naproti, protože teplota znovu překročila čtyřicítku. Vůbec nevadí, že jsme nepotkali žádného krokodýla, snad příště. Těší nás i to, že patříme mezi těch pár vyvolených, kteří viděli tuto vzácnou rostlinu.
Ve skalních kapsách byly i kalanchoe.
Detail temene rostliny E. capmanambatoensis.
Nejvíce rostlin bylo na skalách.
Úchvatný byl pohled z lokality na ústí řeky.
Cestou zpět jsme nacházeli Dioscodea zanzibarensis.