Mým velkým životním snem bylo jednou vidět matukány a oroye ve volné přírodě na lokalitách v Peru. Ten sen přetrvával skoro čtyři desetiletí a letos březnu se konečně splnil. Že to byl obrovský zážitek, nemusím ani moc zdůrazňovat!
Naše cesta vedla z Prahy, přes Amsterdam a dále s mezipřistáním na exotickém ostrově Bonaire do Limy. Vzhledem k časovému posunu se to dá stihnout za jeden, jediný den! Vstáváme sice ve 3,30 našeho času, ale v 19,30 peruánského času stojíme na letišti v Limě. Zde se ubytováváme v dobrém hotelu a již přemýšlíme o plánu na první den v Peru. Je rozhodnuto, naše první cesta povede z Limy do hor, do oblasti měst, které daly jméno stěžejním peruánským rodům. Jsou to města Matucana a Oroya.
Peperomia sp. je velmi dekorativní rostlinou a perspektivní rostlinou pro naše byty.
Konečně strmě stoupáme z přímořské Limy, tedy z nadmořské výšky nula do andských velikánů. Vyjet z tohoto velkoměsta trvá více než 2 hodiny. Konečně míjíme poslední domky a kaňonem řeky stoupáme směr Oroya. Podél asfaltové silnice vede i železnice, která vede také do města Oroya. Je to unikátní stavba, plná mostů, tunelů a strmých stoupání. Údolí je velmi teplé a vlhké. Naše první zastávka je ve výšce 2544m. Rostou zde tilandsie, především druhy T.capillaris, recurvata a latifolia, Echeveria sp. s oranžovým květem, sukulentní Peperomia sp. a zástupci rodu Haageocereus sp.. Vše je krásně zelené a zalité.
Tillandsia latifolia v blízkosti města Matucana.
Pokračujeme stále výš. Kolem silnice se objevují první trsy Tephrocactus floccosus. To je známka, že se nalézáme ve výšce přes 4000m! Stoupáme až do výšky 4826m, kde je dosti chladno a špatně se dýchá… Na okolních kopcích leží sníh. Odtud začíná prudké klesání, až do města Oroya. Je to poměrně hezké, vysokohorské město s velkým těžařským a zpracovatelským průmyslem. Dojem kazí jen demonstrace, která nás zde 2 hodiny zdržuje. Konečně pokračujeme směr Huncayo, cesta je stále asfaltová. Začíná se stmívat, hustě prší a je citelné chladno. Stavíme ve dvacetitisícovém městě Jauja, kde vybíráme hotel SANTA ROSA. Je pouhou střechou nad hlavou, protože neteče voda, je zde zima a neútulno. Vstáváme brzy ráno a vyrážíme směr Acolla – Tarna.
Oroya sp. u města Acolla je velmi variabilní – vzácná bělotrná forma.
Kousek za Acollou vidíme z auta první oroye. Jsou krásné. Každá rostlina je jinak otrněná – od čistě bílých(!!!), přes žluté, rezavé až skoro černé. Rostliny rostou na vlhkých loukách ve výšce přes 4000m, jsou nádherně napité a nepoškozené. Je to logické, protože zde hojně prší a dostatek kvalitní trávy nenutí lamy a ovce žrát nic jiného. Stavíme na několika lokalitách a všude nacházíme mnoho krásných Oroya. Ty největší mají až 40cm v průměru.
Co rostlina, to jiná barva trnů, to by se dělaly variety…
Neradi se vracíme, ale plán cesty je neúprosný, pokračujeme dále na Huancayo. V Huancayu se dozvídáme, že cesta dále nevede, ač na mapě je výrazně označena. Dáváme si dobrý oběd a vracíme se zpět přes město Oroya a u městečka Matucana se ubytováváme. Nemůžeme se dočkat rána, protože v okolí by měla růst Matucana haynei.
Skutečně nacházíme na nepřístupných skalách několik rostlin. Husté, bílé otrnění prozrazuje, že se jedná o tento druh. Přiblížit se k rostlinám je velmi obtížné a nebezpečné. Po několika marných pokusech najít více rostlin, „sjíždíme“ mezi trsy brambor dolů k řece. Nejsem vůbec vidět, jak jsou brambory vysoké, vypadáváme až na kraji pole, jako z tobogánu. Zde v Peru nemají zemědělci řádky po vrstevnici, ale kolmo dolů, hold protierozní opatření vzhůru nohama! Nevěřili by jste, jak to mezi těmi řádky frčí.
Rostliny zde byly velmi pěkně rostlé.
Typická sklalka s oroyemi mezi městy Acolla a Tarna, 4100 m.
Skalky u Acolly byly porostlé oroyemi.
Při pohledu na tento porost jsme vůbec nepociťovali vysokou nadmořskou výšku.
Matucana haynei v okolí města Matucana.
Ve vlhkých skalních kapsách byly i semenáčky (Mat. haynei – Matucana).
Na skalkách kolem řeky je mnoho krásných Tillandsia sp. a sukulentních Oxalis sp. Naše cesta dále vede do hlavního města Limy a podle pobřeží pokračujeme do přímořského Paracasu. Zde je již velmi teplo a i hotel je na vysoké úrovni. Cestou nás na plážích místo hotelů vítají jen drůbežárny, které zde vytvářejí vskutku zvláštní, přímořský kolorit!! Skutečně jiný kraj, jiný mrav…