3. část: Saraguro, Oňa
Je 22. února, u nás určitě mrzne, my se budíme v hotelu ve městě Loja, na jihu Ecuadoru do slunečného dne. Budí nás místní kohout, předzvěst, že snad bude slunečný den. Nejdříve to tak vypadá, ale hned za městem přicházejí husté mraky a znovu prší. Naštěstí je teplota kolem 20 stupňů. Rostliny v okolí slastně nasávají srážkovou vodu.
Jsou to hlavně orchideje, kapradiny a měkké bromélie. Kamarádi, orchidejáři, zažívají botanické orgazmy, protože je tu mnoho pokácených stromů plných epifytů. Mne to moc neříká, já se těším na oblast, která teprve bude následovat. Je to oblast kolem města Oňa. Tato oblast je výrazně suchá a rostou zde nádherné tillandsia a snad i kaktusy.
Pokračujeme dále na sever směr na město Saraguro. Toto území je etnicky velmi zajímavé, protože zde bydlí ještě početné etnikum původních ecuadorských indiánů. Je pravda, že jsou trochu civilizovanější než jejich předkové, ale indiánská krev je na nich hodně vidět. Jezdí zde na koních a obdělávají svá políčka. Všichni jsou velmi dobrosrdeční, tak jako všichni obyvatele Ecuadoru. Je zde velmi levno, jen pro zajímavost, nafta zde stojí 1USD. Ale ne za litr, ale za galón!!!
Konečně se blížíme k vysněnému městu Oňa. Vegetace se začíná výrazně měnit. Ubývá vlhkomilných druhů, objevuje se stále více druhů sukulentních. Před Oňou je nádherná polulace Til. tectorum. Znovu jiná forma. Dokonce zde začínají i stromové Cereusy. Poznávám, u nás dobře známý, Trichocereus pachanoi. Ani zde nemá moc trnů. Dříve jedna z nejdůležitějších podnoží, hlavně pro kristáty. Bohužel z našich sbírek skoro úplně vymizel. Důvod byl prostý, množil se pouze vegetativně a rostliny výrazně degenerovaly. Jsem rád, že zdejší rostliny mají dostatek semen. Dovezeme domů nový genofond tohoto druhu. Ani jsem netušil, že pochází z Ecuadoru!
Nacházíme i zajímavé lokality Echeveria sp. Je zde mnoho tilandsií, především druhů: latifolia, caerulea, disticha, recurvata. Nacházíme další lokalitu druhu tectorum a dokonce i Til. mima. Konečně zase botanické orgazmy pro mne. Nejkrásnější lokality jsou kolem „staré cesty“ na Oňu . Zde nejezdí žádná vozidla a rostliny jsou tu čisté, nezaprášené.
Lesy trichocereusů doplňují nádherné borzicactusy, a to hned ve 2 druzích. Svahy jsou porostlé lesy Espostoí. Dokonce zde nacházíme i Kalanchoe tubiflora. Známý to plevel našich skleníků. Zde jsou rostliny kompaktní, hezky vybarvené, s minimem viviparních rostlinek. Musím si je vyfotit!! Všude nalézáme další a další tillandsie, často až v metrových trsech. Rostou zde na zemi, skalách i stromech. Konečně oblast, která mne plně uspokojuje. Začíná se šeřit, teplota klesá a my musíme dále směrem na sever. Cílovou stanicí je město Cuenca. Zde se dáme trochu dohromady, abychom mohli vyjet na poslední část cesty, do oblasti Amazonie.